Status #17

10. dubna 2013 v 8:25 | Kristýna Ch. |  Status

Za devatero horami žil jeden princ. Obyčejný druhorozený syn. Ten potkal princeznu. Zamiloval se do ní bláznivě. Protože ho král učil, že největší štěstí nabyde v lásce, když se bude ucházet o ženinu jiskru v očích, princ tak činil. Nadšeně jí poslouchal, aby znal její tajná přání a mohl tu jiskru překvapení vykouzlit. V tomhle království jako v každém, potřeboval muž vědět, že je mužem.


Dvořané tak chodili na hon, lovili na bálech duše, nebo se předháněli v počtu titulů z rytířských soutěží. I princ byl mužem, který potřeboval vědět, že umí být the right man. Jednoho dne zaslechl, že princezna si od mala přála, aby měla památku, artefakt její osobnosti. Princ tak jednoho dne vzal princeznu na louku a tam stál obrovský zámek. Nádherný s velkými kopulemi - disney by ho určitě koupil. Stála tam. Plakala. Nedýchala. Ten moment, kdy se zastaví čas. To princovi dělalo dobře. Viděl přes její štěstí, jaký muž dokáže být. Cítil se pyšne, jakou ženu dokázal získat. Že má ženu chytrou, společenskou a ještě pro ní dokáže být nejlepším mužem. Přišla svatba a roky plynuly. Uplynulo devět let a království kvetlo, jen láska ne. Princ začal cítit samotu a najednou se mu těžko mluvilo s ženou, kterou tak miloval. Miloval jí v těžkých chvílích i ve chvílích, kdy byl na ně osud hodný. Ale najednou, kde se vzalo tu se vzalo, všechno bylo na draka. Na zemi byli poházené meče, loutka kašpárka i socha. Princ najednou dostal pocit, že už ženě nemůže být dostatečně dobrý, že už nemá to kouzlo.V krčmě se cejtil pod obraz. Že už jako chlap ztratil všechny trumfy, to si začal mysleti. Ani ten starej s bílým koněm nezabral. Tak začal mluvit s cizími ženami na maškarních, kde pod maskou mohl zase okouzlovat. Zase ho bavilo s ženami tančit, provázet je kočárem, nebo jí zahrát loutnou pod voknem a nasrat jejího fotra ve čtyři ráno. Když se to princezna dozvěděla plakala deset dní a ten jedenáctý přestala. Oblékla si nové oblečení, začala chodit na plesy a věnovala se zase svému malování. A princ to zaznamenal. Zaznamenal jak o ní bojují desítky mužů. Ale princezna je za práh nepustila. Uplynul měsíc. Princ a princezna už dávno spolu nebydleli v jedné komnatě, protože princ tak nějak pochopil, že bude lepší když bude spát v letním sídle, ale po měsíce přišel. Přišel s jiskrou v očích. Zaklepal na dveře a sundal masku. Řekl, já měl strach, že už nejsem dobrý muž, že už tě ničím, nedokážu překvapit, že už se nerozvíjím. Princezna se usmála a řekla: Já si tě vybrala z důvodu, že vím, že jsi nejlepší muž v tomto kraji. A i když má jiskra nemá už tu příchut co měla, protože tvé oči jí vidí přes jiný filtr, uvnitř mě jsem si zvykla né na to, že jsi mi zevšedněl, ale na to, že mám tak skvělého muže. A ráda si zvykám na tyto krásné věci. Být po tvém boku, je jako vidět polární záři každý den. Už nepláču dojetím, už neskáču radostí, ale když si tu tak zářím štěstím. Tak jím prosím buď. Protože to je to, co umíš dělat nejlépe. Být moje štěstí. Věci se nemění, jen mají jinou podobu. A žili spolu šťastně až do smrti, protože spolu prostě vím mluvili.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 diary-lenule diary-lenule | Web | 10. dubna 2013 v 14:22 | Reagovat

celkem dost dlouhej statu :) a hezky napsaný)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama